Jak ne/být su(y)rový ke svému tělu

Zhruba v roce 2013 se v naší zemi začal ve velkém rozmáhat způsob stravování RAW neboli vitariánství. Vhledem k tomu, že jsem psala pár let předtím diplomku na téma výživy a wellness a kromě toho jsem člověk přirozeně zvědavý a vždy jsem věci zkoušela osobně, tak jsem se do toho na jaře roku 2014 vrhla taky, navíc jsem to dělala jako podporu členovi rodiny, který do toho šel z léčebných důvodů.

V tom roce bylo teplo, a tak mi miska ovoce s ořechy a skořicí po ránu nijak nevadila, naopak jsem byla zpočátku hodně nadšená. Přijdeš, nakrájíš všemožné ovoce, přidáš k tomu další přísady a hotovo. Ale hlavně ten pocit „žiju zdravě“. Wow. Další jídla byla zeleninová polévka (ano, to není RAW, ale po skoku z vařené stravy to byla ze 3 jídel 70% úspěšnost), různá smoothie, saláty, konopná a jiná semínka, oleje, superfoods.

Musím říct, že v létě jsem se cítila skvěle, čistá pleť, žádný hlad, paráda…

Na podzim se to ale začalo zhoršovat. Byla mi zima, byť jsem používala zahřívací zázvor a další recepty, vlasy začaly postrádat lesk, hrudník se mi propadal a unavená jsem byla neskutečně už v sedm hodin večer.

Tak jsem řekla DOST!

Po konzultaci s ájurvédským lékařem a dalším studiu v oblasti výživy jsem dospěla k jednomu názoru. Všechno není pro všechny, nic není pro každého. RAW není pro mě, pro můj konstituční typ. Tedy ne pro mě v našich klimatických podmínkách. 🙂 Až budu bydlet v teplých krajích, bude to všechno jinak. V létě je totiž RAW pro mě super a tělo si o něj často samo říká….

Mít se rád a nehladovět

Tahle vlastní zkušenost mi ale pomohla zažít, pochopit a s odstupem času si na to udělat úplně jiný obrázek.

Věnovala jsem se v té době jen tělu, očistě, zdravé stravě….ale ne s laskavostí k sobě samé. Kdybych totiž se na svůj život dívala už v tu dobu jako na celek, jako na jednotu těla, mysli a duše, došlo by mi, že nejsem vůbec v rovnováze a ostatní složky strádají.

Naučilo mě to sledovat celou osobu celostně a dostat ji tak do rovnováhy.

Tak co mám jíst?

Cílem tady není vyzdvihnout nějaký výživový směr a shodit nějaký jiný. Záměrem tohoto příspěvku je poukázat na to, že je potřeba citlivě naslouchat svému tělu, ačkoli různé poučky říkají různé věci.
Je důležité se napojit na sebe sama, vnímat se, mít se rád/a a respektovat svoje potřeby, byť jsou jakékoli.

Máte neskutečnou chuť na něco pro sebe zakázaného a dlouhodobě si to odpíráte? Když budeme svému tělu důvěřovat, zjistíme, že mu můžeme splnit cokoli a jakmile to dostane, nutkání přejde. Zkuste to.

Já jsem si takhle jednou kupovala asi měsíc koblihy, protože jsem je v dětství měla ráda a v určitém období práce s vnitřním dítětem se tato potřeba opět ukázala. Důvěřovala jsem procesu. Když po měsíci stále chuť byla, začala jsem se trochu bát, ale vždy mě důvěra v proces vrátila zpět a s chutí jsem dojedla.

Pokud se vám to taky stane, pohlaďte se a řekněte si: „Máš chuť na lízátko? Tak pojď, dáme si lízátko, moje holčičko“. A netrestejte se za to. Užijte si to. Vysoce pravděpodobně ta chuť jednoho dne zmizí, pokud si to dopřejete naplno a vychutnáte si to všemi smysly.

A já? Doteď dostávám od některých lidí koblihy a je mi blbý říct, že už na ně chuť nemám 😊